Letos jsem se už podruhé přihlásila do soutěže Czech Nature Photo, jedné z největších fotografických akcí u nás, která každý rok představuje to nejlepší ze světla, trpělivosti a respektu k přírodě.

Nevyhrála jsem. Ale dvě moje fotografie byly vybrány do výstavy, která visí na Pražském hradě. A to je pro mě výhra dost velká.

Obě vystavené fotky vznikly během mé australské fotoexpedice. Jedna zachycuje žábu dokonale maskovanou ve spadaném listí. Druhá patří čerstvě svečené cikádě s prosvícenými křídly.

Byla jsem se na výstavu podívat osobně. Vidět svoje jméno mezi desítkami inspirativních autorů a svoje fotografie zarámované a vystavené na tak důstojném místě bylo něco, co se těžko popisuje. Směs hrdosti, vděčnosti a takového tichého “jo, stojí to za to”.

Takže i když jsem si neodnesla cenu, odnesla jsem si zkušenost, která mě utvrdila v tom, proč to dělám. A taky motivaci. Protože tohle byl teprve začátek.