Když jsem se rozhodla pro fotoexpedici do Austrálie, věděla jsem, že mě čeká něco mimořádného. Ale skutečnost překonala očekávání. Od prvního setkání se skalními klokany až po pohled na kasuára kráčejícího písečnou pláží jsem si každou chvíli ukládala nejen do fotoaparátu, ale i do paměti. Dny (a noci) byly náročné – často jsem vstávala ještě před východem slunce a spát jsem chodila po půlnoci, vyčerpaná, ale spokojená.

Skalní království: Granite Gorge Nature Park

Granite Gorge mě přivítal suchým teplem a ohromující krajinou posetou mohutnými žulovými balvany. Na první pohled klidné místo, ale pod povrchem se to jen hemžilo životem.

V podvečer jsem poprvé zahlédla skalní klokany – malá stvoření, která se skvěle pohybují mezi skalami. Fotografovat je byl zážitek: klokánci se vůbec nebáli, naopak byli zvědaví a chodili mě očuchávat.

Když se setmělo, ožil jiný svět. S čelovkou a foťákem jsem se vydala hledat noční obyvatele: žáby a cykády s jejich skřehotavým koncertem, drobné gekony maskující se na stromech a dokonce i hady plazící se pomalu přes cestu.

Odpolední slunce bylo jako stvořené ke hledání agam límcových, které se vyhřívaly na kmenech stromů podél silnic a nedaleká větší řeka po prozkoumání vydala svůj poklad v podobě bradavičníka arafurského, jedinečného vodního hada.

V objetí deštného lesa: Mungumby Lodge

Přesun do Mungumby Lodge byl jako přechod do jiného světa. Tady všechno zpomalilo a já se ponořila do ticha pralesa, přerušovaného jen zpěvem ptáků a bzučením hmyzu.

Procházky mě odměňovaly setkáními s papoušky a dalšími tropickými ptáky, jejichž zpěv zněl jako orchestr přírody. Po setmění se ke slovu dostali gekoni a žáby. Noční les měl zvláštní atmosféru, světlo baterky odhalovalo jemné pohyby mezi listy a každé šustnutí znělo jako tajemství, které čeká na objevení.

Tady se také ukázalo, jak klíčové je počasí. Tropické přeháňky přicházely nečekaně, ale jejich svěžest byla vítanou změnou po horkých dnech. A co může být lepší než les po dešti, kdy se žáby probouzejí k životu a nabízejí dokonalé příležitosti k focení?

V korunách stromů: Canopy Rainforest Treehouses

Poslední zastávka byla opravdovým vrcholem cesty. Ubytování v dřevěném srubu v Canopy Rainforest mě úplně pohltilo. Tady se život odvíjel podle rytmu přírody – a já se tomu s radostí přizpůsobila.

Rána patřila tichým chvílím na terase, které mi občas zpestřil barevný papoušek. Sedal si na stromy okolo i zábradlí a na lustr, takže jsem měla jedinečnou příležitost pořídit detailní záběry jeho nádherného peří.

Odpoledne jsem se vydávala na tiché procházky lesem kolem jezer, kde jsem narazila na agamy pralesní, které se dokonale skrývaly na kmenech stromů. Jejich schopnost splynout s prostředím byla fascinující a každá fotografie odhalovala jiný úhel jejich přizpůsobení přírodě.

Večery, ty si zase přivlastnil kusu liščí, který se rozhodl přijít blíž, než jsem čekala. Přišel po zábradlí, nechal se krmit banánem z ruky a nakonec vlezl až na stůl. Jeho drzost mě pobavila, ale zároveň bylo třeba dávat si pozor na jeho ostré zuby a drápy (přece jen je to stále jenom divoké zvíře).

Večer, jak les pohlcovala tma, jsem se soustředila na pagekony, kteří vystřídali na kmenech stromů agamy. S jejich schopností téměř neviditelně splynout bylo focení výzvou, ale zároveň i vzrušujícím zážitkem.

Prales mě však nepřestával překvapovat ani na zemi. Po deštích jsem musela dávat pozor na pijavice, které by se rády přichytily na nechráněné nohy. Byla by to ale malá daň za zážitky, které mi tohle místo nabízelo.

Samozřejmě jsem nemohla minout ani místní flóru. Gimpy gimpy, známý svými nebezpečnými listy, byl příkladem místní nezkrotné přírody. Prohlížela jsem si ho s respektem a značnou vzdáleností. Za zmínku také stojí Curtain Fig Tree – obrovský fíkovník, jehož kořeny se rozprostírají jako závěs dolů k zemi.

Závěrem

Každé místo mělo svou atmosféru. Granite Gorge bylo horké a suché, s dramatickými odpoledními bouřkami. V Mungumby Lodge vládl deštný les s vysokou vlhkostí a příjemnými přeháňkami. A Canopy Rainforest? To byla symfonie deště a slunce, která vytvářela ideální podmínky pro fotografování.

Austrálie mě vyčerpala, ale také nabila. Dlouhé dny plné focení, nekonečné hodiny promazávání fotek a okamžiky, kdy jsem jen stála a obdivovala přírodu. Tahle cesta mě utvrdila v tom, proč miluju fotografii – pro možnost zachytit jedinečnost přírody a sdílet ji s ostatními.